Strakonice leží na soutoku řek Otava a Volyňka. Centrum tvoří tzv. Dolní město s protáhlým náměstím, které dnes připomíná spíše širokou ulici. Nad ním se tyčí hrad Bavorů, kteří byli spřízněni s vládnoucími Přemyslovci. Na levém břehu řeky se nachází novější Horní město. Městská práva získaly Strakonice už roku 1367, od roku 1402 jej drželi církevní představitelé.
Výjimečnou památkou je strakonický hrad, a to jak po stránce historické, tak i architektonické. U vstupu vás může zmást vstupní zámecké klasicistní křídlo, ale jakmile projdete branou, není o majestátnosti hradu žádných pochybností. V současnosti se celý opravuje, otevře se během roku 2021, ale 31 m vysoká věž Rumpál a Černá kuchyně jsou návštěvníkům k dispozici i nyní.
O počátcích hradu není mnoho údajů. Kolem roku 1243 stál na soutoku řek Otavy a Volyňky palác obývaný jak světskými pány Bavory, tak johanity, představiteli rytířského církevního řádu. Řád sv. Jana Jeruzalémského získal na počátku 15. století hrad celý. Jelikož husité vydrancovali johanitům v Praze konvent, uchýlili se do Strakonic a až do roku 1693 zde měli velkopřevorské sídlo. Hradní areál pak vlastnili až do roku 1926. Dnes tu sídlí Muzeum středního Pootaví a připravuje se nová expozice k historii Řádu maltézských rytířů, na které se Řád, dnes opět sídlící v Praze na Malé Straně, symbolicky podílí.
Na hradě se po rekonstrukci zpřístupní i největší sbírka dud ve střední Evropě, která se stále doplňuje a rozšiřuje. Expozice zahrnuje i historické hudební nástroje. Prohlédnout si budete moci i tradiční výrobky kdysi slavné značky města: zbraně ČZ, motorky a jízdní kola.
Řeka Otava, přirozená přírodní osa Strakonic a Prácheňska proslulá rýžováním zlata a získáváním perel z říčních perlorodek, vzniká soutokem Vydry a Křemelné u Čeňkovy Pily na Šumavě. Dnešní jméno Otava údajně pochází z keltského výrazu Atawa, což znamená „bohatá voda.“
Na návrší Kalvárie západně od strakonického hradu stávala gotická kaple Povýšení svatého Kříže, v jejímž okolí se rozprostíral hřbitov, kde byl podle lidové pověsti pochován legendární Švanda dudák. Jeho stezka, dnes upravená pro pěší turistiku, vede od hradu podél řeky, kde se stáčí a vrací zpět k hradu. Stezka nabízí nenáročnou příjemnou procházku, při které se i leccos dozvíte. Josef Kajetán Tyl, autor slavného Švandy dudáka, sem často zajížděl s divadelní skupinou a nejednou si povzdechl, jak rád by se tady usadil, protože se mu ve Strakonicích líbí…
Kolem dud se tu dnes točí téměř všechno: v muzeu je k vidění velká expozice slavných i novodobých hudebních nástrojů, Mezinárodní dudácký festival je zde uváděn každé dva roky již více než 20 let a místní specialitou je pivo Dudák
Víte, že.…
jeden z velmistrů Řádu maltézských rytířů, Jan z Rožmberka, byl nejen zbožný, ale zároveň i rozverný muž? Nechal postavit obří dudy s osmi píšťalami pro osm dudáků, které vyžadovaly čtyři nosiče. Na hradním nádvoří bylo tolik zvědavců, že museli dudy nosit i městem, aby si je mohli všichni prohlédnout, a protože zněly hodně hlasitě, říkalo se od té doby městu Dudákov.
Rodáci a osobnosti
- František Ladislav Čelakovský (1799–1852) – český básník národního obrození, kritik a překladatel.
- Ing. Pavel Pavel (1957) – experimentální archeolog, který jako člen expedice Thora Heyerdahla na Velikonočním ostrově uvedl do praxe svou teorii o tom, jak dávní domorodci transportovali obří sochy Moai.
- Josef Skupa (1982–1957) – „otec“ Spejbla a Hurvínka, jehož pamětní deska zdobí rodný dům uprostřed Velkého náměstí.
Náš tip
Mezinárodního dudáckého festivalu v druhé polovině srpna se účastní dudácké soubory z celého světa. Mezi nejznámější patří hudebníci ze Skotska, Holandska, Německa a také z Turecka.