Židovské osídlení je v Radeníně doloženo od počátku 17. století. Roku 1723 bydlelo v Radeníně devět židovských rodin, roku 1853 to bylo 51 židovských rodin (celkem 190 osob, tedy 19 % všech obyvatel obce), roku 1880 – 93 Židů, roku 1900 – 53 Židů a roku 1930 již jen devět Židů (2 % obyvatel obce).
Malé ghetto existovalo na severním okraji obce 150 metrů severovýchodně od zámku. Vzniklo zřejmě v první čtvrtině 18. století a od křesťanské části obce bylo odděleno areálem zámku a panského dvora. Roku 1830 se ghetto skládalo ze synagogy a deseti domů, které stály kolem malé návsi. Většina z nich včetně školy čp. 67 je dodnes v přestavbách dochována.
Synagoga čp. 88 stávala v ghettu na severní straně návsi. První synagoga byla postavena údajně již koncem 17. století, roku 1804 byla nahrazena novou synagogou, která byla postavena společně s obecním domem a špitálem. Bohoslužebným účelům sloužila do 30. let 20. století, po roce 1934 byla přestavěna na dodnes obývaný obytný dům.
Hřbitov se nachází na návrší 800 metrů severovýchodně od návsi. Založen byl v druhé polovině 17. století. Po roce 1830 byl rozšířen, v té době byla malá dřevěná márnice nahrazena větší márnicí postavenou z lomového kamene. Na ploše 1 403 m2 se dnes nachází cca 300 náhrobků a rekonstruovaná márnice. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí ze 30. let 18. století, některé z nich jsou zdobeny jednoduchým rostlinným dekorem nebo symboly. Jako poslední tu byla 3. února roku 1938 pochována chudá žebračka Johanna Rindová, ale její pomník se nezachoval. Jedná se o cenný hřbitov s řadou barokních a klasicistních stél a významný krajinotvorný prvek. Hřbitov je volně přístupný.
Zajímavost: Z náhrobků vyniká stéla Samuela Sonna z roku 1852 zdobená reliéfem slunce. Náhrobek rabína Franka je doplněn tesaným reliéfem ležícího lva, který je symbolem vladařské moci nebo připomíná požehnání patriarchy Jakoba synovi Judovi, přičemž Juda je přirovnáván ke lvíčkovi.