Historická železnice Tábor–Bechyně

Železniční dráha Tábor–Bechyně byla první elektrifi kovanou železniční tratí na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Plán železničního spojení z Tábora do Bechyně pochází z konce 19. století. Ve stejné době podniká své pokusy s elektrickým pohonem na železnici František Křižík. Společné úsilí Družstva bechyňské dráhy a fi rmy Křižík bylo úspěšné. Na jaře roku 1902 mu byla udělena koncese na stavbu a během jediného roku se podařilo dráhu vybudovat. Slavnostní zahájení provozu na 24 km dlouhé trati proběhlo 21. června 1903. Trať byla od počátku projektována výhradně pro elektrický provoz. To umožnilo použití lehčích vozidel a minimalizovalo zemní práce. Vedení trati v krajině kopíruje okolní terén, výjimkou nejsou sklony 40 ‰ a oblouky o velmi malém poloměru. Proto i dnes je jízda z Tábora do Bechyně zajímavým zážitkem. Jedinou původní větší umělou stavbou je most přes řeku Lužnici v Táboře. U mostu dodnes najdete i budovu bývalé elektrárny, která zajišťovala dodávky elektřiny pro dráhu. Původně končila trať na levém břehu Lužnice v dnešním prostoru „starého nádraží”. V roce 1928 byl zprovozněn nový most přes Lužnici a trať prodloužena do dnešního nádraží ve městě. Tento most v Bechyni, známý jako Bechyňská duha, je rovněž technickým unikátem a národní kulturní památkou. Byl postaven v letech 1926–1928. Jeho železobetonová konstrukce se klene téměř 60 m nad hladinou řeky Lužnice, je dlouhý 190 m a hlavní oblouk má rozpětí 90 m. Most je výjimečný i sdruženým provozem, kromě železnice po něm vede i silnice spojující Bechyni s Táborem a Týnem nad Vltavou.

Zajímavost

V letních měsících se můžete o víkendech na trati svézt pravidelnými a zvláštními vlaky, které jsou taženy historickými vozidly v rámci Léta na Bechyňce.

Zpět