Nejstarší dochovaný písemný doklad o Židech v Oseku je z konce 17. století. V 80. letech 18. století je v Oseku doložena vrchnostenská vinopalna, vrchnostenská draslárna a vrchnostenská židovna. Roku 1793 žily na panství Osek tři židovské rodiny. V průběhu 80. let 19. století (možná již roku 1884) zanikla v důsledku poklesu počtu členů osecká židovská náboženská obec. Při sčítání lidu roku 1910 se k židovskému náboženství nikdo nehlásil.
Židovské domy byly od samého počátku 19. století soustředěny v severní části obce severně od rybníka, ale nejednalo se o uzavřené ghetto, byly mezi nimi i domy křesťanů. Tento židovský sídelní okrsek se skládal z dvanácti domů v židovském vlastnictví, v jiných domech mohli Židé bydlet jako nájemníci. V přestavbách je většina z nich dochována. Synagoga byla vybudována po roce 1811 u rybníka Koupavého. Víme, že to byla vysoká budova se sedlovou střechou a kruhovým oknem uprostřed východního štítu. Bohoslužby se v synagoze konaly nejspíše do konce 19. století, poté sloužila nejprve k uchovávání ledu a po první světové válce byla využívána jako stodola a skladiště. V 70. letech 20. století bylo torzo synagogy srovnáno se zemí. Kdy přesně byl v Oseku založen židovský hřbitov, není známo, došlo k tomu někdy mezi léty 1838–1853.
Hřbitov se nachází 800 metrů jihozápadně od obce v lese při cestě k poutnímu kostelu v Radomyšli a dříve sloužil nejen pro Osek, ale i pro okolí. V nedávné minulosti byl hřbitov opraven, roku 2010 byla kompletně zrekonstruována ohradní zeď z lomového kamene a roku 2011 byly zrestaurovány všechny náhrobky. Celkem je na ploše 250 metrů čtverečních dochováno kolem 50 náhrobků od první poloviny 19. století. Hřbitov je volně přístupný.